Penziony Bělá pod Bezdězem

Město Bělá pod Bezdězem leží 14 km severozápadním směrem od okresního města Mladá Boleslav, na okraji středočeského kraje.Město vždy patřilo k rekreačním oblastem. V místě je krásné koupaliště napájené čistou pramenitou vodou o rozloze 7500 m2. Nad koupalištěm je chatový tábor, který má kapacitu 130 lůžek. Další ubytovací možnosti jsou v hotelích i v soukromí. Stravovací možnosti pro návštěvníky města jsou velmi dobré jak v areálu koupaliště, tak v jeho blízkosti. Na koupališti je možné hrát stolní tenis a plážový volejbal. Okolí města je vhodné pro pěší turistiku. Je zde dobře vyznačeno několik zajímavých turistických tras vedoucích krásnou krajinou. Uprostřed města je starobylý park, založený bývalou lesnickou školou, která ve městě sídlila. Zde jsou po dobu letní sezony pořádány každý pátek v podvečer koncerty. V soukromých restauracích jsou o víkendu pořádány taneční zábavy, v prostorách Sokolovny diskotéky. V lesích kolem města je možnost houbaření a sběru borůvek. Soukromý jezdecký areál nabízí jízdu na koni.Město Bělá pod Bezdězem vzniklo přenesením práv města, jež se rozkládalo na úpatí kopce Bezdězu a trpělo nedostatkem vody, na místo při potoku Bělá. Svolení k tomu dal král Václav II. roku 1304. Když už bylo město vystavěno a opevněno v roce 1337, potvrdil městská práva zástavní držitel bezdězských statků Hynek Berka z Dubé a Lipé listinou, která je zachována a město neslo název Nový Bezděz. Toto jméno se však neujalo a bylo nahrazeno názvem původní osady Bělá. Mělo se stát významným hospodářským střediskem kraje, což v jeho pravidelném půdoryse dosvědčuje velké tržiště, nynější náměstí. Po založení augustiniánského kláštera roku 1345 mělo město být i střediskem kulturním. Slibný rozvoj s vzkvétajícími řemesly a obchodem však skončil za vlády Václava IV. Bělá se dostala z majetku koruny do moci pánů z Michalovic. Za husitských válek byla dvakrát tvrdě dobývána a střídavě náležela stoupencům krále Zikmunda a Pražanům (Sirotkům). Když nastaly klidnější časy, zůstalo město dál v zástavním držení rodu Michaloviců. Po vymření rodu připadla roku 1468 pánům Tovačovským z Cimburka, poté pánům z Janovic. Právě Jan z Janovic nechal v roce 1502 vybudovat městu vodovod. A pak tu byli především Berkové z Dubé. Roku 1622 koupil zkonfiskované statky Bohuchvala Berky Albrecht z Valdštejna. Ten uvalil na město značné daně. Po jeho zavraždění připadla Bělá Vlachovi Markraběti Caretto - Millesimo, od něhož ji roku 1678 koupil hrabě Arnošt z Valdštejna. Jeho rod ji držel až do roku 1848. Za třicetileté války Bělá velmi trpěla opakovanými nájezdy Švédů i morem a byla témeř zničena obrovským požárem v roce 1635. Za panství Valdštejnů v 18. století se opět vzpamatovala řemesla, zejména tkalcovské a soukenické. V roce 1765 byla v bělském zámku zřízena manufaktura, kde byly zaměstnány ponejvíce děti, vzmáhala se papírna, založená v roce 1696 a dále byla založena továrna na sukna a látky. Bělá se stala také sídlem okresního zastupitelstva a okresního soudu. V r. 1855 zde byla zřízena lesnická škola, přeložená v roce 1904 do Zákup. Po první světové válce došlo ke zrušení okresu a hospodářská krize ve třicátých letech zadusila textilku. V roce 1938 po německém záboru pohraničí se ocitla na samé hranici protektorátu.