Penziony Lomnice nad Lužnicí

Lomnice nad Lužnicí leží v malebné rybniční krajině a vznikla pod stejnojmenným hradem, který je poprvé doložen v přídomku jejího majitele Oldřicha z Lommnice již roku 1265. Jméno má původ v názvu potoka, nad kterým leží a jenž je zmiňován již roku 1367 (Lomnicze rivulus). Je odvozeno ze staročeského přídavného jména lomná, tj. voda lomozná, hlučná nebo představující mnohokrát lomený potok. Od konce 18. století (1789) je přidáván neshodný přívlastek - nad Lužnicí, ačkoliv řeka je od města vzdálena 2,5 km. Podle posledních výzkumů se zdá, že nejstarším místem v Lomnici je okolí kostela sv. Jana Křtitele, kde stála původně stará vesnice a malé zemanské sídlo. Vznik hradu souvisí zřejmě se založením tržní osady a vytvářením lomnického panství v polovině 13. století. První písemná zmínka o sídlišti je z roku 1220, kdy je Lomnice v držení Vítka z Klokot předka třeboňsko-landštejnské větve Vítkovců.Český panovník navštívil osobně Lomnici roku 1382. Udělením královských práv ji povýšil na město a povolil ohrazení hradbami, věžemi a příkopem. K nejšťastnějším periodám lomnické historie patří období rožmberské. Nejvýznamnějším činem, jímž se páni z Růže zapsali do zdejších dějin, byla výstavba rybníků, které se staly klenotem zdejší krajiny. K první snaze vybudovat v Lomnici průmyslový podnik došlo v roce 1831, kdy za souhlasu představitelů obce byla Janem Bílkem postavena továrnička na výrobu papíru. V této době dochází v Lomnici nad Lužnicí také k založení drobných manufakturních výroben kuřáckých potřeb a knoflíků z perletě. Také výrobky z rákosu a orobince přinášejí obživu několika domáckým dělníkům a dělnicím. Dalším pokusem o založení průmyslu v Lomnici byla výroba slaměných obalů na homolový cukr, který se vyvážel do Egypta a do jiných zámořských zemí. Jejich výrobou se zaměstnávalo ve třísměnném provozu až dvacet pět dělnic. Koncem německé okupace prožilo město strašlivý zážitek, kdy jen přibližující se ruská fronta zachránila obyvatele před strašlivým masakrem. Přesto byl umučen František Sochor. Jeden z těch, jež odzbrojovali ustupující německou soldatesku. Po osvobození bylo nadějné nadechnutí v mírových dobách stejně jako jinde zadrženo rokem 1948. Ačkoliv většina obyvatel volila komunisty, ukázalo se, že to nebyla pro město dobrá volba. Město začalo stagnovat. Místo toho, aby upevňovalo svůj městský charakter, začalo připomínat spící ves. Nakonec, bylo administrativně rozhodnuto, že od roku 1960 již Lomnice nebude ani městem. Tak se dostalo toto místo na nejnižší příčku, na které kdy za dobu své existence bylo. Teprve po roce 1989 se podařilo představitelům obce získat pro Lomnici nad Lužnicí její stará práva. Ve středu dne 29.6.1994 přijali v budově Českého parlamentu představitelé Obecního úřadu dekret o tom, že do Lomnice nad Lužnicí se vrací po 34 letech opět město. Tento titul, který byl Lomnici udělen samotným českým králem Václavem IV. Lucemburským, nabyl opět svého významu. Dne 18.2.1998 získalo město nový prapor a potvrzený historický znak.