Penziony Dobronice u Bechyně

Obec Dobronice leží na řece Lužnici mezi Táborem a Bechyní. Rozkládá se po obou březích řeky Lužnice. Značná část obce leží pravém břehu řeky, na vysokém ostrohu tvořeném údolím řeky a místního potoka. Spojení mezi oběma břehy Lužnice je možné po mostě určeném pro místní dopravu. O dávném osídlení již v době bronzové svědčí rozsáhlé pohřebiště, asi 45 mohyl, v lesích na levém břehu řeky Lužnice. Nalezené památky jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Z doby římské zas pochází objev před místním kostelíkem: Byl zde nalezen zlatý římský peníz z dob císaře Tibéria. Zřejmě tudy, podél řeky Lužnice, vedla římská obchodní cesta z Lince do Čech. První písemná zmínka o Dobronicích pochází z roku 1322 v souvislosti s pány z Rožmberka, v jejichž službách působil Diviš z Dobronic. Také jeho synové Vlček a Matěj z Dobronic sloužili na rožmberském dvoře. Zvláště Vlček z Dobronic se stal oblíbencem Petra z Rožmberka, který mu dokonce roku 1359 vyprosil u papeže odpuštění všech hříchů. Diviš se spřátelil s pány z Kraselova tak, že jim odkázal jako bezdětný po své smrti dobronické panství. Od roku 1418 se po Dobronicích nazýval Lipolt z Kraselova, který stál na straně podobojí a spolu se stejně smýšlejícími pány z Borotína pečetil roku 1415 stížný list ke kostnickému koncilu. Roku 1527 prodal Ondřej ze Rzavé polovinu hradu Dobronice bratřím Hozlauerům. Ti začali na Dobronicích vařit pivo a zřídili proto na Lužnici mlýn. Hozlauerové jako účastníci stavovského povstání byli odsouzeni ke ztrátě dvou třetin majetku, zbývající třetina propadla roku 1636 rovněž královské komoře pro neschopnost Bohuslava Hozlauera platit dluhy. Z Dobronic si vytvořili jezuité letní sídlo, které využívali až do roku 1727. Tehdy byl dokončen v Opařanech nový zámek a Dobronice zůstaly opuštěny. Po rozpuštění jezuitského řádu v roce 1773 se staly Dobronice zdrojem stavebního materiálu pro široké okolí. Zkáza byla zastavena roku 1825, kdy byly Dobronice prodány knížeti Karlu Paarovi a byly přičleněny k bechyňskému panství.